Úroveň kyslíku ve vodě

Spotřeba kyslíku při činnosti aerobních bakterií je poměrně velká. Bakterie potřebují k přeměně čpavku na dusitany (NO₂) nejen kyslík a uhlík (uhličitany), ale i minerály a stopové prvky. Bez nich nemohou pracovat. Velmi hrubý poměr těchto základních ingrediencí k přeměně jednoho dílu čpavku je 7 dílů kyslíku spolu s různými formami uhličitanů, minerálů a stopových prvků. Z toho vyplývá, že aby filtr fungoval na 100 %, musí toto vše být obsaženo v dostatečné míře v jezírkové vodě. V přírodě si bakterie vše potřebné bez problémů obstarají, ale v jezírku je složení a kvalita vody téměř zcela odkázaná na nucenou cirkulaci vody přes filtraci, kde se nachází rozhodující množství bakterií.

Zajištění dostatečné úrovně prokysličení vody ve filtraci se liší podle typu filtru a způsobu, jakým čistí vodu. Bakteriím ve většině kvalitních filtrů stačí k dobrému fungování kyslík, obsažený v protékající vodě. Má-li být biologické čištění vody dostatečné pro daný objem jezírka, musí čerpadlo, které zajišťuje přísun kyslíku a dalších látek pro filtrační bakterie, přečerpat celý objem jezírka přes filtraci optimálně 1 x za 2 hod. Samozřejmostí je 24 hodinový provoz cirkulace vody. Dodatečné prokysličení vody ve filtrech pomocí kompresoru by sice nemohlo ničemu uškodit, ale umístění vzduchovacích kamenů ke dnu filtračních komor by s sebou neslo i neustálé víření kalů, které by zde měly sedimentovat. Komorové filtry navíc provzdušňované kompresorem hůře zachytávají hrubé nečistoty, jejichž část pak odchází zpět do jezírka. Předejít problémům s vířením sedimentů by šlo pouze dokonalým předčištěním vody (např. bubnovým filtrem), případně vzduchovací kameny umístit jen do poslední filtrační komory s již relativně čistou vodou.

Filtrační procesy se úplně zastavují při poklesu úrovně kyslíku na 2 mg/l vody. Pravděpodobnost tak nízkého nasycení je však malá, protože by začaly hynout i ryby v jezírku. Mohlo by k němu ale dojít v opravdu velkých filtrech s pomalu proudící vodou, které by potom bylo nutné provzdušňovat.

Dostatečné plochy filtračních materiálů

Cílem při výběru nejvhodnějších materiálů pro biologickou část filtrace je získat z daného objemu filtrační komory co nejvíce plochy, která bude osídlena bakteriemi. Proto je povrch a vnitřní struktura těchto filtračních médií (nosičů) členitá, s mnoha výstupky a nerovnostmi, navyšujícími celkovou plochu materiálů. Zároveň musí být ale zachována průchodnost pro vodu, přinášející kyslík a potravu, a možnost pravidelného čištění. Tyto speciální materiály (bioakvacit) se umisťují do posledních filtračních komor, kde by se již neměly vyskytovat hrubé nečistoty, které zanášením snižují využití všech ploch.

Stabilní úroveň pH

Stabilitu úrovně pH vody v jezírku zajištuje dostatečná uhličitanová tvrdost vody (KH). Její úroveň by měla být mezi 5 až 8 ppm. Uhličitanovou tvrdost vody lze snadno kontrolovat pomocí testovacích proužků. V případě naměření nižší úrovně KH než je 5 ppm ji lze opět snadno a dlouhodobě upravit pomocí vhodných přípravků.

Zdroj energie a potravy pro bakterie

Bakterie, kterých se využívá k biologickému čištění vody v jezírku, potřebují jako zdroj energie uhlík. Dostatečné množství uhličitanů ve vodě zajišťuje správná úroveň uhličitanové tvrdosti vody (KH).  Úroveň KH je tedy důležitá nejen pro stabilitu pH, ale také pro fungování bakterií.