Nedostatek informací, zkušeností, zboží a materiálu za socialismu ovlivňoval téměř každý obor a zálibu. Každý si vytvářel a prověřoval vlastní způsoby a teorie fungování jezírka sám (můžete to ostatně pozorovat i dnes na různých diskusních fórech, kde přispěvatelů je vždy hodně, stejně tak jako rad a názorů). Nadšenci napříč republikou vytvářeli svá, většinou menší jezírka, různými způsoby, používali k tomu různé materiály, zkoušeli první filtrace atd. Ústně se mezi tímto „kmenem“ prvních jezírkářů šířily sporadické zprávy o čerpadlech, filtrech a UV-C lampách, které se používají na západ od našich hranic. Postupně se začala objevovat první literatura, která odpovídala tehdejší úrovni znalostí. Odborné firmy samozřejmě zcela chyběly. Vše, co bylo nad rámec základních potřeb, si musel každý vyrobit, vymyslet a sehnat sám. To sice velmi podporovalo kreativitu lidí, na druhé straně výrobky a znalosti podle toho vypadaly. Právě tento živelný vznik jezírkářství, je příčinou současných, občas zmatených informací o jezírkách. 

Úroveň jezírek se posunula skokem dopředu. Jednoduše - všechno je jinak. Dnes Vám můžeme vysvětlit to, co se dříve nevědělo nebo jen tušilo a tento proces neustále pokračuje. Na přirozený vývoj však nezareagovali všichni a v diskusích nebo hůře i v odborných radách a literatuře doporučují stále to, co doporučovali už před třiceti lety, vyskytují se zde neaktuální nebo zcela mylné informace. 

Proč se dnes jezírka budují a provozují zcela jinak než v minulosti?

Stručně shrnuto, protože již existují filtrace, je možné zakoupit čerpadla, ale hlavní podíl na této změně patří zařízení, které je dnes běžnou a nutnou součástí jezírkové techniky, a tím je UV-C lampa.
Z jakého důvodu právě UV-C lampa?
UV-C záření je totiž schopné vyčistit sloupec vody od jednobuněčné řasy, která při masivním rozmnožení zbarví vodu do zelena.

I přes nízkou úroveň vědomostí a nemožnost zakoupení jakéhokoliv zařízení se před rokem 1990 budovala jezírka. První nadšenci si veškerou práci museli udělat sami a použít přitom materiál, který byl v té době dostupný. Do země se zakopávaly všemožné nádrže, půlily se autogenem kovová sila, využívaly se staré vany. Kdo neměl možnost sehnat a použít či upravit takový již hotový skelet jezírka, musel kopat. Autoplachta nebo silážní fólie se nahoře přehrnula přes okraj výkopu. Na poslední vodorovný stupeň pod hladinou se nasypal štěrk a do něj se zasadily bahenní rostliny sehnané od kamarádů. Profil výkopu se podobal širokému schodišti s hlubší jámou uprostřed. Voda v takovém jezírku necirkulovala vůbec, u „lepších“ jezírek bylo využito kalové čerpadlo. Neexistovaly filtry, jezírková čerpadla ani UV-C lampy. Jediné, co se dalo použít místo filtru, byl právě štěrk na dně a okrajích. Na vytvořených stupních se držela vrstva kalu, jezírka se mimo občasného vypuštění a vyčištění nijak neudržovala. Ryby bylo vidět pouze při krmení. Že stěny jezírek nebyly kolmé, že dno nebylo vyspádované? Že okraj přehnuté plachty bylo vidět? Že byla na dně a každém povrchu pod vodou vrstva kalu? To vše nemohlo vadit a ani nevadilo – voda byla totiž zelená a jak to vypadalo pod vodní hladinou, nikoho netrápilo. Proč taky, když pod hladinu nebylo vidět.

Právě možnost vyčistit tuto neprůhlednou, zelenou vodu byla příčinou, proč zásadní obrat v celém pohledu na stavbu a fungování jezírek přineslo masivní rozšíření komerčně vyráběných UV-C lamp. Přestože byly většinou málo výkonné, sháněli a prodávali jsme je, aniž bychom věděli něco o tom, čím se jejich výkon řídí a jaké k nim zvolit čerpadlo. Někomu tedy fungovaly, někomu ne. Zvídavostí a metodou "pokus omyl" se do několika let podařila stanovit pravidla pro jejich provoz a používání.
Jak postupně stoupal počet jezírek, která měla čistý sloupec vody a do kterých bylo jako zázrakem vidět, stoupal i dovoz UV-C lamp. Dnes již tvoří spolu s filtry a čerpadly základní součást jezírkové techniky.

Spolu s průhlednou vodou se měnil i pohled na konstrukci jezírek. Průzračná voda totiž nejenom, že nadchla majitelé jezírek a umožnila jim vidět to, co pod vodní hladinou neměli možnost spatřit, ale zároveň také odhalila, co dříve vidět nebylo - zvlnění, záhyby a překlady v jednom kuse položené fólie, nánosy nečistot na dně a stěnách, jejichž vznik umožňoval a zapříčiňoval právě stupňovitý profil a rovné dno.

Po vyčištění vody začala spoustu jezírek zarůstat až dosud v podstatě ojediněle se vyskytující vláknitá řasa. Růst vláknité řasy umožnila změna podmínek v jezírku – čistá voda a také odstranění jejího konkurenta, který způsoboval zelenání vody.
Používání UV-C lamp tedy přineslo na jedné straně úžasný pokrok, na druhé straně nové problémy. Pro přemýšlivé jednotlivce, a později firmy zabývající se výstavbou jezírek, nastal čas hledání odpovědí na nové otázky a vymýšlení řešení.

Časem mimo vybudování a osazení jezírka technikou vznikla zcela nová součást provozu jezírka a to údržba. Pod vodní hladinou už bylo totiž všechno vidět a přestalo být jedno, jak se jezírko vytvoří.
Vznikaly první firmy, které se zabývaly stavbou jezírek, což nebyla a není právě levná záležitost a zákazníci pochopitelně chtěli za své peníze nejen odpovídající výsledek, ale také kompletní informace a poradenství, které musely být založeny na znalostech a podpořeny logickým způsobem budování jezírek s již průhlednou vodou. U nejlepších firem se postupně vytvořila základní pravidla stavby, fungování, provozu a údržby jezírek.

Tak se postupně začaly stěny jezírek vyzdívat (na kolmé stěně se toho mnoho neudrží a není vystavena slunečním paprskům, tak jako je tomu u sešikmených stěn), dna jezírek se postupně spádovala víc a víc. Spádování a pevný podklad zajišťoval hladký beton, zcela odpadl stupňovitý profil jezírek, fólie se začala ukončovat pod úrovní hladiny tak, aby její poslední část mířící nad hladinu byla kolmá a ukončení nebylo vůbec vidět atd.