U koupacího jezírka se dá hodně věcí přizpůsobit a upravit. Nejinak je tomu i s jeho hloubkou. Hlavním účelem bude plavání, takže hloubka by měla být ideálně 180 – 250 cm v nejhlubším místě. Protější krátká strana s návratem vody z filtru je pak hluboká minimálně 150 cm. Hloubka 150 cm je nutná proto, aby se plavec mohl při plavání na podél ve vodě otočit, aniž by si musel stoupnout na dno, nebo se bát, že do něj narazí kolenem. Dostatečná hloubka jezírka také omezí jeho přehřívání v létě (teplá voda je pro plavce sice příjemná, avšak vyšší teploty jsou ideální pro růst řas). Na druhou stranu velká hloubka zvýší celkový objem vody, a tím pádem i nároky na filtraci. Chce to tedy jakýsi kompromis.

Poměrně velkého spádu dna se není potřeba nijak obávat. Za prvé se tento spád rozloží na plochu dna, takže si ho při pohledu shora ani nevšimnete, za druhé po dně nechodíte a pro občasné stoupnutí při koupaní sklon nehraje roli. Směr spádování je od strany s návratem vody ke straně se sáním. Spád celého dna končí u dnové vpusti. Vyspádované dno tedy plavci nijak nevadí, ale zásadně kladně ovlivní pohyb nečistot od přítoku k sání.

Nevyspádované dno, jakékoliv vodorovné stupně nebo dokonce záměrně umístěný kačírek a kameny na dně rozhodně nemůžeme doporučit. Co usedne nebo se vytvoří na rovném nevyspádovaném dně, to už proud vody nezvedne a nezanese do filtru. Obdobně – záměrně umístěný kačírek nebo kameny na dně (jedno zda vyspádovaném nebo ne) brání pohybu nečistot k sání už úplně, drobný kačírek navíc může potrubí dnové vpusti ucpat a všechny tyto předměty na dně ztěžují, často i úplně znemožňují údržbu.

Pozvolný vstup do jezírka

Zní to lákavě, ale není to možné. V jezírku je voda živá, a proto mají všechny povrchy bakteriální film, který je velmi kluzký.  Z tohoto důvodu nemůžete mít v jezírku schody, je to doslova nebezpečné. Použijte žebřík s madlem.