Ukončení okrajů jezírka je jedním z nejdůležitějších detailů při stavbě jezírka. Tento prvek ovlivňuje nejen vzhled jezírka, ale také jeho údržbu, životnost fólie na okrajích a celkovou funkčnost. I když je voda zelená, jezírko může vypadat hezky, pokud nikde netrčí fólie. Způsob ukončení okrajů závisí na účelu jezírka, například zda bude sloužit ke koupání, a také na estetických a praktických požadavcích.

Kopaná jezírka bez betonáže

I malé jezírko, které je jen vykopané v hlíně a není nijak upraveno betonem, potřebuje mít pevný okraj vytvořený tak, aby nebyla vidět fólie a neztrácela se voda. Fólie může být i položená v plachtě. Ukončení fólie pomocí plastové lemovky případně neviditelného obrubníku pro ty nejmenší jezírka. Dobře provedená pobřežní mělčina nám vyřeší hned několik problematických bodů:

• Poskytuje prostor pro výsadbu bahenních rostlin, kterým se zde bude dařit.
• Zajišťuje pevný okraj, aby fólie neklesala a voda se neztrácela.
• Odděluje jezírko od okolí, čímž zabraňuje prorůstání trávy do jezírka a vodních rostlin do trávníku.
• Je bezpečná pro zvířata, která do jezírka spadnou.

Doporučujeme, aby pobřežní mělčina všech jezírek nebyla širší než 1 metr, čímž se předejde přehřívání vody, nadměrnému růstu řas a zbytečné práci navíc při údržbě.

Schéma mělčiny jezírka bez betonáže

Koupací jezírka

Začněme tím, co preferují dospělí:

• snadný vstup i výstup z vody
• co největší prostor pro plavání
• snadný přístup z domu k vodě bez nutnosti se přezouvat nebo si před koupáním umýt chodidla
• možnost si před a po plavání u jezírka odpočinout, posedět, umístit lehátko

Většina koupacích jezírek je ale budovaná kvůli dětem, rozhodně bychom tedy neměli zapomenout, co zajímá je:

• pokud možno mít přístup do vody po celém obvodu jezírka tak, aby mohly na více místech skočit nebo vylézt z vody
• potápět se a plavat
• mít možnost být během jednoho dne tisíckrát ve vodě a zase venku, jinými slovy „mít jezírko po ruce“

Nákres - jak ukončit okraje jezírka

Po srovnání všech požadavků obou skupin uživatelů můžeme jako nevhodné označit zakončení okrajů jezírka štěrkovými mělčinami. Často se můžete setkat s jezírkem obdélníkového tvaru s vyzděnými stěnami, které je obklopeno širokými štěrkovými mělčinami naopak nepravidelného tvaru. Esteticky takové jezírko vypadá nepřirozeně a ke koupání se nevyužívá celá plocha. Použijete-li štěrk pro ukončení okrajů jezírka, potom tyto zóny minimalizujte a jejich hloubku udělejte co nejmenší. Na dně a stěnách se štěrku (kačírku) pochopitelně vyhněte úplně. Chůze přes kačírek do tzv. koupací části je velmi nepříjemná, víří se tím usazeniny. Vystoupení z vody do těchto okrajových částí přináší stejný efekt, což platí i pro děti. Zcela zásadní problémy široké štěrkové zóny však nastanou při údržbě jezírka. Protože se na údržbu hluboké části (vysávání, práce s kartáčem, či dnovou síťkou) není možné dostat jinak, než že vstoupíte do vody, mohou být tyto práce, mimo nejteplejší období, minimálně nepříjemné. Z tohoto pohledu jsou také nevhodná i nevyzděná jezírka, která mají pozvolný nebo stupňovitý sklon bočních stěn.

Jak by mělo vypadat ukončení okrajů, které zahrnují všechny zmiňované nároky?

Základem jsou vyzděné, kolmé stěny. Na těch se nečistoty drží nejméně a slunce na kolmou stěnu svítí méně než na tu šikmou. Hladké stěny také vypadají hezky a usnadňují údržbu.

Velmi výhodné je molo (dřevěné, kamenné bloky) obepínající krátkou stranu jezírka s největší hloubkou, ale nejen to. Pro koupací jezírka je nejvhodnější, pokud je molo i z jedné nebo obou dlouhých stran, případně kolem celého jezírka.

Cílem je, aby v místě mola či terasy zůstal viditelný a UV záření vystavený jen minimální nebo nejlépe žádný proužek fólie. Zvláště u koupacích jezírek (ale i u těch ostatních) je molo velmi praktické i z hlediska údržby a fungování. Umožňuje pohodlné vysávání nebo čištění stěn a dna jezírka, a při koupání se z něj dá skákat, nebo vstupovat a vystupovat z vody bez toho, že by se přitom do jezírka zanesly nežádoucí nečistoty. Mola doporučujeme dělat z tropických dřevin, jsou nejtrvanlivější. Při montáži mola se kotví žebřík, po kterém se dá z jezírka pohodlně a bezpečně dostat. Schody určitě neplánujte, jsou extrémně kluzké a nebezpečné. Pokládka mola se provádí vždy až po montáži jezírkové fólie.

Ukončení fólie v místech, kde bude molo nebo terasa

V těchto částech okraje jezírka je stěna vyzděna do výšky 5 - 7 cm nad budoucí hladinou. U velkých jezírek to může být i 10 cm, protože na velké ploše hladiny se dělají při větru větší vlnky, které by mohly jít přes okraj. Horní hrana vyzdění tvoří podklad, do kterého se ukotví rošt pro přichycení prken mola, případně se na něj lepí dlažba. V obou případech se fólie přetáhne přes tuto horní hranu a přivaří se k poplastované rohové liště. Tato plechová lišta je do vyzdění přikotvena pomocí narážecích hliníkových nýtů. Protože je horní hrana vyzdění i s připevněnou poplastovanou lištou 5 - 7 cm nad hladinou, je v místech, kde je u jezírka molo, tento úzký pásek fólie viditelný. Aby se co nejvíce skryl, přetahuje se obklad z prken nebo dlažby přes hranu nad vodní hladinu (cca 5 – 7 cm).  U dřevěného mola se mezera mezi hladinou a spodní hranou obkladových prken vykrývá ještě čelní deskou. 

Detail ukončení mola

Ukončení fólie tam, kde jezírko přechází do zahrady

Jiný možný způsob je ukončení vyzdívání, když chceme pobřežní mělčinu pod úrovní hladiny. Fólie natažená přes hranu betonových tvarovek pokračuje vodorovně mimo obvod hluboké části. Pod hladinou 20-25 cm se udělá vodorovná lavice do šíře maximálně metr. Nejlepší ukončení mělčiny je plastová lemovka, která se zapatkuje betonem stejně jako se to dělá u betonových obrubníků.

Lemovka vyčnívá 5-7 cm nad vodní hladinu a kopíruje tvar jezírka. Pod její horní hranu je k lemovce přinýtovaný plochý poplastovaný pásek, ke kterému je přivařena fólie. Horní hrana lemovky spolu s přivařenou fólií vytváří pevný okraj jezírka. Mimo PP lemovky může svislou oporu pro ukončení fólie tvořit neviditelný nebo betonový obrubník, oddělovací nerezová lemovka apod. Vodní hladina končí opět 5-7 cm pod tímto horním okrajem lemovky s přivařenou fólií. 

Detail ukončovací lemovky na rostlém terénu

Lem vytvořený po obvodu jezírka se může zaplnit několika způsoby

Kamenné okraje

Nejčastěji se používá způsob, kdy se na plochu horní hrany vyzdívání stěn položí kameny vybrané tak, aby do sebe co nejvíce svým tvarem zapadaly. Kameny by ideálně měly končit několik centimetrů pod vodní hladinou nebo nepravidelně dosahovat nad ni. Nejprve se na plochu fólie položí geotextílie (kameny se tak pokládají až na ni), která chrání fólii před poškozením. Jednotlivé kameny se zezadu spojí vrstvou potěrového betonu, který z nich vytvoří pevnou, souvisle držící řadu. Jednotlivé kameny se tak nemohou posunout a případně spadnout do hluboké části jezírka. Prostor od položených a potěrovým betonem zafixovaných kamenů k PP lemovce ukončující hladinu jezírka se následně vyplní štěrkem (zpravidla kačírek frakce 16-32). Do této vrstvy štěrku je možné zasadit bahenní rostliny. Pevně usazené kameny zajišťují štěrk proti svážení se do hluboké části jezírka. Vodní hladina zabíhá do štěrku, který je přisypaný šikmo k horní hraně PP lemovky.

Velké kameny již vyžadují instalaci na polypropylenové desky a ideálně se pokládají i mimo obvod jezírka do terénu, což velmi zlepšuje estetickou provázanost jezírka s okolní zahradou.

Zídka nebo gabion

Pokud se vám líbí zídka z plochých kamenů, tak ji musíte vystavět z vody. Začínáte tedy první kameny pokládat na geotextílii pod úrovní hladiny vody. Kameny se navzájem spojují betonem, aby zídka byla stabilní. Cílem je, aby z vody trčela zídka a ne fólie. O zadní stranu zídky se fólie opře a zasype zeminou. Lepší řešení je fólii navařit na ukotvenou poplastovanou lištu.

Žulové obrubníky

Další možností vyplnění obvodové zóny je její osazení kamennými, nejčastěji žulovými kvádry. Například žulové obrubníky položené do na míru připraveného lemu mohou působit přirozeně, elegantně, a navíc takto vytvořený lem umožňuje i pohodlné provádění údržby.

Pražce

Pražce, které ovšem nejsou dřevěné ale z betonu, pod vodou nemáte šanci rozeznat od pravých, fixují se opět jezírkovým tmelem.

Kačírková lišta

U jezírek pravidelných tvarů se také poměrně často využívá efektu vrstvy štěrku umístěného těsně pod vodní hladinou. Kameny, které by tuto vrstvu zajišťovaly před pádem do jezírka, se k pravidelnému tvaru jezírka většinou příliš nehodí. Přestože je předpokládaná vrstva štěrku pouze cca 10 cm, štěrk by do hloubky padal. K zadržení štěrku se zde používá z nerezové oceli vyrobená lišta ohnutá do tvaru písmene L tzv. kačírková lišta. Jak ji ale přichytit, když ji není možné bez provrtání již položené fólie připevnit? Svislá plocha této lišty je umístěna na okraj ztraceného bednění a její výška přesahuje o 3 cm vrstvu štěrku. Vodorovná část lišty je široká cca 40 cm. Proti nechtěnému pohybu lištu zabezpečuje jednak váha štěrku, který leží na její vodorovné ploše, jednak se lišta při pokládání fixuje černým jezírkovým tmelem. Kačírkové lišty máme rovné i ohebné na oblouky.

Dřevo

Určitě ne, hlavně se vyvarujte použití závitových tyčí, které procházejí skrz fólii, dřív nebo později tudy bude unikat voda.

Nezapomeňte vkládat mezi fólii a kameny nebo fólii a štěrk podkladovou geotextilii, případně polypropylenové desky pod velké kameny, aby nemohlo dojít k poškození fólie.

Popsané způsoby ukončení okrajů vyzdívaných jezírek platí i pro jezírka kopaná.  

Ukončení okraje trávníkem bez mělčiny

Při tomto řešení máte pocit, že trávník, na kterém stojíte zabíhá až do vody. Berte ale v úvahu i fakt, že při sekání, hnojení a postřiku je voda ihned za okrajem a musíte si dávat pozor ať to neskončí ve vodě. Plocha za jezírkem musí být spádována tak, aby při prudkém dešti nedocházelo k stékání povrchové vody do jezírka.

Okraj jezírka ukončený do trávy bez mělčiny vypadá velice efektně

Ukončení a ochrana okrajů jezírka před velkými plemeny psů

Čivava nebo jorkšírský teriér fólii v jezírku určitě neublíží a kromě toho, menší rasy psů většinou vodu příliš nemilují. Jinak je to ale s plemeny jako jsou různé druhy retrívrů nebo novofundlandský pes, kteří vodu přímo milují a je téměř nemožné jim ve vstupu do jezírka zabránit. Většinou majitel psa a budoucí majitel jezírka zahrnuje koupání svého čtyřnohého přítele už do požadavků při zadávání stavby jezírka.

Potíže s velkými plemeny nebývají ani tak při jejich vstupu do jezírka (pes většinou skočí), ale hlavně při jeho vystupování zpět na břeh. Každé zvíře, včetně psa, je při vylézání na břeh nejisté až do chvíle, než ucítí pod nohama pevný podklad. Právě moment hledání pevného povrchu je kritický pro fólii, protože pes zatíná drápy a hrabe nohama. Může tak dojít k poškození jezírkové fólie. 

Je tedy možné psovi přizpůsobit okraje zahradního jezírka?

Nejprve je dobré se zaměřit na to, aby pokud možno pes vstupoval a vstupoval z vody jedním, maximálně dvěma místy. Jinými slovy, jen tudy, kudy chcete Vy. Dosáhne se toho položením přiměřeně velkých kamenů do příbřežní zóny, které psa odradí, a po kterých se pro něj nebude možné dostat z vody. Jedna nebo dvě proluky v této zábraně slouží pro vstup a hlavně výstup z vody. Příbřežní zóna v místech proluk má hloubku 30 - 50cm (dle výšky psa) a šířku přibližně metr. Na jejich dno se položí velké ploché kameny, které jsou pevně zafixovány potěrovým betonem a uloženy tak, že pozvolna zabíhají do vody a pod hladinou přesahují přes vnitřní hranu ztraceného bednění stěn jezírka. Jde o to, aby pes ve snaze se dostat z vody vždy pohodlně doplaval na plochu těchto velkých vstupních plochých kamenů a ne na fólii.

Pomocí odměn, házení aportu ve vhodných místech atd., lze psa k používání vytvořených vstupů do jezírka také cvičit.