Tlakové filtry kombinují mechanickou a biologickou filtraci. Nádoba i připojení vstupní a výstupní hadice jsou vodotěsné, takže jejich napojení na jezírko tvoří uzavřený okruh. Do filtru je voda přivedena jeho horní částí, kterou tvoří odnímatelné víko.

Díky konstrukci musí voda nejprve pod tlakem projít přes bioakvacitové filtrační vložky. Ve středu filtračních vložek je umístěna integrovaná UV-C lampa, kolem níž voda pokračuje směrem k víku tlakového filtru, ve kterém je umístěn vývod zabezpečující návrat vody zpět do jezírka. Jednoduchý mechanický přepínač přesměruje vodu při čištění filtru do třetího vývodu, který je určený právě jen pro odkalování/čištění.

K čištění se u nejkvalitnějších filtrů používá táhlo, které je umístěné ve víku. Stlačováním táhla se bioakvacit uvnitř ždímá a znečištěná voda je odváděna pryč po dobu ždímání výpustnou hadicí do kanalizace nebo na terén. Jednodušší typy tlakových filtrací je nutné při čištění rozebrat a bioakvacitové vložky ručně vyčistit.

Malé rozměry, možnost umístění i pod úroveň hladiny vody, integrovaná UV-C lampa, voda vytékající z filtru do jezírka pod tlakem (čehož se dá využít k jejímu zavedení na menší vodopád nebo potok), to vše jsou hlavní výhody tlakových filtrů. 

Na straně nevýhod je zejména nedokonalé čištění vody, jež je dané malým objemem bioakvacitových vložek. Pouze jedna komora, ve které je jeden filtrační materiál musí zajistit hrubé i biologické čištění. Malý objem vede k nutnosti používaní silných čerpadel s větší spotřebou (vodu čerpadlo musí protlačit i přes znečištěné materiály).